Souboj
Matthew Reilly
Sto let stará newyorská státní knihovna by pro nezasvěceného mohla představovat poklidnou a mírumilovnou svatyni vzdělání, avšak spleť tmavých knihovních uliček a zákoutí se pro doktora Swaina a jeho osmiletou dceru Holly stává místem noční můry: na jednu noc se totiž mají tyto prostory proměnit v dějiště nemilosrdného souboje, který Swain musí podstoupit. Pravidla zápasu jsou jednoduchá: do arény vstoupí sedm soupeřů, ale jen jeden z ní nakonec vyjde živý...... celý text
Přidat komentář
První kniha co autor napsal a bylo to na knize znát. Nebyla špatná, ale jeho další knihy jsou lepší. I přesto jsem ji přečetla pomalu na jeden zátah.
u této knihy autor vyzkoušel psaní a čtenář vidí že psát umí. Komu se styl knih líbí můžu jen doporučit.
Jak tvrdí jedna známá filmová hláška, i skladník může číst Vergilia v originále. Tak proč by se nenápadný doktor-radiolog nemohl zničeho nic stát nedobrovolným účastníkem vyvražďovacích her, pořádaných /na Zemi/ mimozemšťany??? A aby na to nebyl tak sám, octne se v aréně i jeho dcerka. Kuriózní trojku doplňuje ufounský asistenční skřet a proti sobě mají neméně kuriózní sbírku zástupců všech inteligentních ras Galaxie.
Dál nebudu ani naznačovat, všechno už je v komentech níže. Jen to, že jsem se chvílemi dost ironicky nasmála, místo aby mi v žilách napětím stydla krev. Jelikož se ale vždy snažím hodnotit v souvislostech, mám tři důvody být milosrdná:
1/ jde o Reillyho prvotinu, kde si vyzkoušel řemeslo
2/ od té doby napsal podstatně lepší věci, takže vím, že umí :-)
3/ mám ho prostě ráda a v rámci žánru u mě stojí na vrcholných místech žebříčku
A jako bonus: k těm dvěma a půl hvězdy /víc si zápletka a celkové zpracování Souboje skutečně nezaslouží/ dva a půl cípečku navíc za nápad s utrženým sluchátkem ;-)
Sledujete občas béčkové (nebo spíše céčkové) akční filmy, které jsou tak dementní, až jsou nechtěně velmi vtipné? "Souboj" je jejich literárním ekvivalentem. Veškerá nakladatelství Reillyho s touhle prvotinou poslala pryč s otiskem boty na zadku, nakonec "Souboj" vydal na vlastní náklady. Už samotná zápletka vykouzlí na rtech poněkud nevěřící úsměv: mimozemšťané jsou zřejmě dost hraví, proto co tisíc let vyberou představitele sedmi ras a uspořádají v uzavřeném prostředí turnaj - kdo přežije, vyhrál. Tentokrát se vše odehrává na nic netušící matičce Zemi, konkrétně v Newyorské státní knihovně. Být tohle téma zpracováno nějak šikovně, nemuselo by nutně jít o fiasko. Jenže Matthew Reilly "Souboj" napsal v devatenácti letech a je to sakra znát: naivita, nedotaženost, nepromyšlenost funkčních principů turnaje, nevěrohodnost chování všech zúčastněných, dialogy občas třeskutě inteligentní - jako z té reklamy, kde paní nerozumí své vagíně... Logika to vzdala hned na začátku a odfrčela na nějakou vzdálenou havajskou pláž srkat piňakoládu a očumovat plavčíky. Volné pole působnosti tedy zůstalo pro absurditu a ta v nejmenším nezahálela, zanechala své výrazné otisky takřka na každé stránce knihy. Nebudu vyjmenovávat veškeré do očí bijící nesmysly, to bych sem musela opsat skoro celý román, zmíním jen malý příklad: mimozemšťané z blaženě nevědomého lidstva vyberou jednoho "bojovníka", obyčejného lékaře (nikoliv elitního vojáka či agenta), co má být ovšem psychicky na extra úrovni. Proč se potom chová po většinu času jako idiot, neschopný si zapamatovat a zužitkovat ani životně důležité informace? A proč jsou samotné mimozemské formy života takoví kreténi (přes jejich technologickou vyspělost a převahu se u nich z nějakého záhadného důvodu nepředpokládá mentální kapacita ani na ovládání výtahu)? Autorova nezralost, jeho nedomýšlení událostí do detailů, se zkrátka na románu negativně podepsala.
Matthew Reilly v úvodu děkuje rodičům, že jej nechali dívat na televizi... tím se vysvětluje prakticky vše. Je tady však jeden výrazný klad: ač je tato knížka nejapně blbá, zároveň je opravdu zábavná a těch 300 stran jsem zkonzumovala za necelé dva večery. Navíc - při častém vrtění hlavou jsem si důkladně procvičila ztuhlou páteř v oblasti zátylku a neplánovaně si v záchvatech smíchu posílila břišní svalstvo. A protože smích jak známo prodlužuje život, budu mírná k nebohé mladé oběti vymývání mozku vlivem televize, dám dvě shovívavé hvězdičky.
P.S.: Pobavil i závěrečný medailonek na přebalu, kde je zmíněno, že Reilly pracuje na pokračování svého bestselleru "Polární stanice", které se bude věnovat hrdince Shane Schofieldové. Tak schválně, jde o nedbalou redakční práci, nebo poručík Shane "Strašák" Schofield skutečně absolvuje operaci změny pohlaví?
prima oddechovka na léto k vodě. Přečteno jedním dechem. Kdo v tom hledá "Intelektuálno" nechť čte jiný žánr.....Dobré téma na počítačovou hru..
Na to že je to autorova první kniha tak musím pochválit je to super i když ty další knihy jsou o maličko lepší.
Sice našlapaná akční jízda, ale prostinká jak zákon káže. Ono je znát, že jde o autorovu prvotinu, takže mu člověk i odpustí schematickou a naivní zápletku, ve které mimozemšťani nemají na práci nic zábavnějšího, než jednou za sedm let pořádat gladiátorské hry s různými vesmírnými rasami. Jenže když je něco už moc pulp, nepomůžou ani přivřené oči. Upřímně, v tomhle ohledu i Mortal Kombat projevil víc vnitřní smysluplnosti. Protože tady se na logiku věci či inteligentní chování moc nehraje. Matthew Reilly si v podstatě dělá co chce, včetně porušování vlastních pravidel, a to jen proto, aby nějak utloukl těch tři sta stran, přičemž napětí graduje s mistrovskou profesionalitou Edwarda Wooda. Nechybí ani ty okaté provázky, kterými manipuluje s kulisami. A třebaže přehlédnete všechny možné nedostatky, pořád z toho čpí hloupost a špatné řemeslo.
Je tu však jedno velké ALE. Začnete-li si vyprávění užívat jako parodii, která neví, že je parodií, je to pořád hloupé, ALE přinejmenším zábavné.
Není to úplně top, místy z toho čiší scifi brak, ale když to všechno smícháte, dohromady, kupodivu to jako celek funguje.
Hned od prvních stránek mě kniha nebavila o ději se netřeba vyjadřovat. Stupidnější kniha snad na trhu není, naprostej brak.
Potvrzuji, je to fakt jízda, která nemá hluché místo, nedá odpočinout postavám v knize ani čtenáři. Z knihy mám také pocit, že si autor tvorbu knihy opravdu užíval a ohromně se při tom bavil. Pokud by snad někomu chybělo hlubší propracování postav a náhledy do jejich duševna ... propána, když každou vteřinu zuří boj o život, tak skutečně na nějaké filozofování není čas.
Těžko určit žánr, do kterého by bylo možno knihu zařadit - za mně: dobrodružná sci-fi fantasy.
Skvělá knížka, strhující jízda od začátku do konce. Líbí se mi autorův styl psaní, jeho humor, který do knih vkládá. Zde skvěle zastoupený Selexinem. Hlavní postavy byly sympatické, obdivovala jsem statečnost Holly. Škoda jen policisty Hawkinse, fandila jsem mu také. Konec byl rychlý, ale když tak o tom přemýšlím, naprosto vyhovující. Sice jsem i původně myslela, že by to ještě kapitolu chtělo, ale jsem spokojená. Jediné, co mi rvalo srdce (jakožto knihomolovi, který miluje knihy a atmosféru knihoven) je, že se souboj odehrával v knihovně, která podlehla destrukci (ehm, překvapivě - ironie) a že s ní i knihy, podle autora i vzácné a staré tisky. Srdce mi krvácelo.
Přesto však kniha byla super, líbí se mi uzavřené prostředí, ve kterých se děj Matthewa Reillyho odehrává. A to ve všech jeho knihách, které jsem zatím četla. Líbí se mi, že je to psané s nadsázkou, často až neuvěřitelné, se spoustou štěstí. A také mi velmi vyhovuje, že autor nelpí na rozličném filosofování hlavním postav nad smyslem kde čeho. Těším se na další příběhy!
Skvělý nápad ohledně děje i místa, knihu jsem si půjčovala tak nějak náhodou a naprosto mě nadchla.. Prvotina ve dvaceti letech - je to těžký frajer :) Kniha zaujme a vtáhne do děje, přestože dobrý konec očekáváme, takže moc nepřekvapí :)
Ale tak pobaví to, je to krátké, ani to příliš nenudí. Ale je to tak hloupé, naivní a nelogické! Reilly stanoví nějaká pravidla, v úvodu zajímavá, aby je pak porušoval, kde se dá. Navíc ta holčička se svým "tatíí" mi tam těžce lezla na nervy celou dobu. Jinak přesně, jak si myslíte, že to skončí, tak to také skončí, včetně několika záchran doslova v poslední sekundě.
Na to, že to měla být autorova prvotina se kterou dlouhou dobu obcházel nakladatele, opravdu skvělé. Nedoporučuji číst při osamělých večerech...až moc vtáhne do děje :-)
Kdo by tušil, že autor čtivých knih Polární stanice a Chrám, které jsou na pomezí žánrů dobrodružného a sci-fi, napíše fantasy z prostředí sto let staré newyorské státní knihovny. Nic zlého netuše vzala jsem si ji jednou v podvečer do postele. Do svítání jsem ji měla přečtenou. Nešla odložit. Děs a hrůza nedovolily zavřít oči a spát. Přiznávám, že osmiletá hrdinka měla lepší žaludek než já. Mně by žaludek vypověděl o mnoho stránek dříve … Příběh, který nečtete. Příběh, který barvitě prožíváte…
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2001 |  Polární stanice |
| 2002 | Chrám |
| 2006 | Zlatý kámen |
| 2006 | Strašák |
| 2002 |  Souboj |
Reilly je autor co psát umí a později to také dokáže. Tato prvotina je samozřejmě pod jeho standardní tvorbou, která se časem vyvine. Číst se to dá, pobaví a neurazí. Průměrné 3starsy.